Jsi 490. čtenář tohoto článku. Děkuji

Podle této povídky se jmenovala moje první vlastnoručně vydaná knížečka „Dobytí východního pólu“ z roku 2000. Pochopitelně nechybí ani v souhrnné knize.

Otevřeně přiznávám, že jsem měl na základní škole problémy ze zeměpisem. Nikoli však vlastní vinou, jelikož jsem měl na zeměpis vrozené vlohy a dokonce mě i bavil. Jenže náš kantor mgr. Jaroslav Zeměkulička se mi snažil předmět otrávit tím, že mě stále psychicky srážel, nedoceňoval mé kvality a dokonce mě nechal propadnout, když si na mě při posledním zkoušení schválně připravil podrážející otázku, abych ukázal na mapě světa řeku Nil. Samozřejmě, že jsem věděl, že voda se značí modře, takže mi to nedělalo žádné problémy, jenže on mě s výsměvnou opravou, že prý to je nějaký Tichý oceán, poslal zpět do lavice. Ani po letech jsem mu to nezapomněl a právě teď nadešel čas pomsty.

Jsem přesvědčen, že až učiním svůj připravovaný, světový objev a v televizních rozhovorech se zmíním o Zeměkuličkových špatných kvalitách, pukne vzteky.

Plán byl jasný. Jelikož v objevení severního a jižního pólu již mě někdo předběhl a tudíž zbývají už jen dva, nebylo času nazbyt. Rozhodl jsem se pro východní. Podle zmiňovaných, předchozích výprav jsem se teple oblékl, na půdě vyhrabal saně, zapřáhl do popruhů našeho jezevčíka Stáňu a sbalil dostatek jídla. Cesta utíkala rychle a přesně podle mých představ. Po několika týdnech cílené trasy, přesněji v Děčíně, mě zradil můj tažný pes a nechtěl již dál. Marně jsem mu vysvětloval světovou důležitost naší výpravy, prostě se dál už nehnul. Posadil jsem tedy Stáňu na saně mezi zásoby potravy a pln odhodlání se jal tažení sám.

Neuběhlo ani půl dne a já zjistil, že zmizela většina zásob a sabotér Stáňa se skulil na zem, poté zvolna vstal a vydal se na cestu k domovu. V tomto období nastal kritický bod, kde by se celá řada výprav zarazila a otočila, ale já se svým odhodláním vyrazil poklusem vpřed, rozhodnut i žebrat, neboť jsem doufal v pochopení a pomoc lidí.

Nyní jsem teprve poznal závistivou lidskou povahu. Nejen, že když jsem prosil o pomoc, vykládaje o své misi dobytí východního pólu, mě nepodpořili, ale někteří mi výpravu dokonce rozmlouvali, že prý východní pól neexistuje, na což jsem odpovídal stroze ,,zatím, vy neznalci.“

Ale abych nekřivdil všem. Byli i tací, kteří se se mnou fotili, dělali rozhovory ba i někdy interwiev a všelijak mě podporovali.Někteří mi darovali lyže, jiní třeba šálu, kulicha či speciální formu na koule pro sněhuláka, že prý se mi to bude na pólu hodit, ačkoli je červenec. Jednoho dne mě oslovil nějaký pan doktor Šušulka a tajně mi řekl, že prý má východní pól schovaný doma na zahradě a pozval mě se naň podívat. A skutečně. Ležel tam schovaný v křoví, prý aby ho nikdo nenašel. Nejen, že mi pan doktor ukázal i pól západní, ještě mně u sebe ubytoval. Líbilo se mi zde, neboť tu bylo spoustu zajímavých lidí, i když po pravdě řečeno, někteří mi připadali trochu blázniví. Jelikož můj objev nebyl tak doceněný, jak jsem si zprvu představoval, rozhodl jsem se učinit objev daleko větší, aby má pomsta byla mohutnější a Zeměkulička pukl většími vzteky. Můj spolubydlící mi poradil, abych našel konec světa. Jak můžete posoudit sami, bydlím s naprostým hlupákem, jelikož každý přeci ví, že konec světa neexistuje, ale přeci mě jeho nápad inspiroval. Nyní každý den procházím zahradou, každé křoví a každý kout a hledám ono místo, kde je začátek světa.

[do action="e-knihy-ke-stazeni"/]

Podobné příspěvky:

Pridat.eu
  • Pro tento článek ještě lze zakoupit reklamu - zobrazit formulář pro nákup

    * (uveďte včetně http://)
    * (bude zobrazeno jako klikatelný odkaz)
    * (bude zobrazeno za odkazem, neklikatelné)
    Pole označená hvězdičkou je nutné vyplnit!
Powered by Copywriting.cz
Kategorie: Nezařazené

Leave a Reply