
	\| hlavní strana \| kontakt \| o autorovi \|

články

fotoblog

prodej fotografií

další tvorba

náhodný obrázek

náhodná anketa

Kolik jste za rok 2009 utratili za fotovýbavu?
Pamatujete si kolik jste přibližně utratili v roce 2009 za svou fotovýbavu? vyjádřete se a porovnejte s ostatními.
všechny ankety>>

Náhodný citát

Je třeba mít rád své fotoaparáty.
Jan Ságl

Zbojnické námluvy

Tato povídka se neobjevila ani v jedné ze dvou doposud vydaných minisbírek, jelikož se jedná o jednu z poslední z písemné tvorby. Je to sice už pár let, co byla napsána, ale čtenářů doposud moc neměla.

Naše rodina má dlouhou tradici. Do našeho rodu údajně patří všichni známí zbojníci a lupiči. Z nejznámějších bych vyjmenoval Robina Hooda, Jassie Jamese, či Jánošíka a z těch, kteří nepatří mezi zlodějské celebrity například můj praděd, který také jako ostatní bral bohatým, a chudým dával. Na svého praděda jsem obzvláště pyšný, ačkoliv byl hned při první loupeži chycen, jelikož se chtěl na místě činu podepsat svou přezdívkou Jafažukešínifnoštin Ňofnofonitolišvolitin, což nestihl. Dalším je můj strýček zvaný Konrád, ale u něj je to s tím braním a dáváním bylo vždy obráceně a v současné době působí ve vysoké politice. Náš rod kráčí ve zbojnických stopách i v současnosti.

Jednoho dne, se naše rodina měla rozrůst o dalšího člena. Má sestra oznámila, že přijde její nápadník požádat tatínka o svolení ke svatbě. Bylo to přesně v den výročí Jánošíkovi popravy. Otec byl nervózní, jelikož měl obavy, že dvě tak strašné události v jednom dni nepřežije. Dopoledne jsme jako vždy vytrhávali po celém okolí hrášek, zpívali zbojnické písně a maminka opékala žebírka na slavnostní oběd.

V půl dvanácté zazvonil zvonek. Sestra radostně vyběhla a po chvíli stála ve dveřích se svým nápadníkem Romanem. Po představování se mladík osmělil a požádal otce o ruku dcery. "Ruku? Já myslel, že ti jde o jinou část. Ruku nedám, čím by pak kradla?", znejistěl otec a po vysvětlení nakonec sňatek odsouhlasil a na to se rozpoutalo bouřlivé veselí. Po obědě se otec vzpamatoval a vyhrkl: "Kolik máš záznamů v trestním rejstříku?" "Nic, já nakradu ani nezabíjím", konstatoval s úsměvem mladík. "Tak to ovšem beru vše zpět", zaburácel otec. "Jak bys tedy chtěl uživit rodinu?!", rozpálil se otec až se dřevěná židle pod ním proměnila rázem v hromádku popela. Poté se chopil slova Roman a začal se dušovat, že udělá cokoliv, jen aby si mohl vzít naší Adélku. Na to mu dal otec dva úkoly. Za prvé složit oslavnou báseň na Jánošíka a za druhé něco ukrást a dát chudině.

Vyšli jsme tedy všichni ven. Roman na sebe nenechal dlouho čekat a ihned ukázal, jaký je v něm skrytý talent. Kolem projíždějícímu cyklistovi vzal kolo přímo za jízdy a to tak zručně, že trvalo ještě dobrých deset minut, než si toho cyklista všiml a přestal šlapat. Poté se na místo seběhli dva policisté, ale po chvíli opět oba odcházeli, jenže již bez uniforem, bot i svých pendreků. Potom co našel Roman nejbližšího žebráka, oblékl ho do uniformy, posadil na kolo a roztlačil, z čehož měl slepotou postižený chudák očividnou radost a výlet si dle možností užil. "Jánošík je náš hrdina, s ním přežije každá chudina. Jánošík je věčný, juchý, juch, juch, juchý", procítěně odrecitoval Roman a poté co ještě dodal, že pokud bude mít syna, pojmenuje ho Juraj, počal otec dojatě slzet. Poté se rozhostilo takové zásnubní veselí, jaké naše zbojnické pokolení již léta nepamatovalo.

Před několika léty jsem psal také povídky, jenž některé byly otištěny v humoristickém časopise Trnky-Brnky. Zde na webu jsem vystavil 15 ukázek, které si můžete přečíst a vyjádřit se k nim.
| Přečtěte si všechny povídky | Anketa: Která povídka se Vám nejvíce líbila? |