Tibor a Libor

U této povídky, přiznávám, jsou smyšlené jména. Pouze jména! Příběh je až trapně založen na skutečnosti, dokonce kvůli hrozící neúnosti délky povídky z velké části ořezán. Tímto zdravím mé kamarády z Brněnských kolejí.. (však oni ví koho :o))

Takřka na každém mém životním kroku mě ovlivňovala nějaká nerozlučná dvojice. Vše začalo tatínkem a maminkou, poté Bob a Bobek, Pat a Mat, Jasoň a Drsoň, či pivo a rum. Během mého studentského období mě kromě jmenovaných provázeli také Tibor a Libor.

Poprvé jsem se s touto dvojicí setkal v hospodě "U kulhajícího lachtana", poté co jsme se vydali s Peťanem "na jedno". Jenže když Peťan po šesti pivech odešel, zůstal jsem tam sám a po chvíli si ke mně přisedli právě Tibor a Libor. Plechová dopravní značka "zákaz zastavení" pod paží a odpadkový koš na zádech, mi prozradilo, že to jsou vděční sběratelé suvenýrů.

Nemýlil jsem se. Během seznamování zmizel ze stolu jídelní lístek, opěrátko od židle i plakát spoře oděné eskymačky. Na nedlouho jsem u stolu opět ochořel, když Libor se jal vydlabávání parkety vidličkou a Tibor odešel na toaletu. Poté co se Tibor vrátil s pisoárem pod bundou a záchodovým prkénkem kolem krku, odebrali jsme se k odchodu. Tibor důmyslně zamaskoval prkénko šálou a Libor si ještě na poslední chvíli vysypal slánku do kapsy a schoval pod bundu svícen z protějšího stolu. Na ulici však zjistil, že tu svíčku bylo lepší nejprve sfouknout, ale to ho již hasil duchapřítomný Tibor hasícím přístrojem také z této hospody.

Čekání na zastávce mi přišlo trochu nudné, ne však mým kamarádům. Přesto však jejich snaha vytrhnout alespoň kousek kolejnice od tramvaje na památku, nebyla lemována úspěchem. Když jsme dorazili na koleje, kluci měli plné ruce práce se zábradlím, jenž potřebovali asi nutně na pokoj, ale já se odebral spát.

Ráno na zastávce jsem pozoroval jak nadávaly dvě starší paní, že někdo ukradl jízdní řády i odpadkový koš. Poté přijela tramvaj, jenž postrádala jeden stěrač a přední sklo. Během jízdy jsem z okénka zahlédl Tibora a Libora, jak za sebou táhnou dělníka i s lopatou a dopravní značku "práce na silnici".

Když jsem odpoledne zašel za kluky na pokoj, zjistil jsem, že jsou tam policisté. Řešil se zde případ odcizených kol a zrcátka z policejního vozu. Případ se zdál vyřešen, tudíž jsem se chtěl s kluky na čas rozloučit, když v tom se rozpoutala obchodní burza. Rozsudek zněl nakonec asi takto: nebude se prý nic dál řešit, pokud vrátí kola i zrcátko a k tomu přidají ten hever, jenž měli nad postelí, plánek nouzového východu z hlavního nádraží a hodiny s kukačkou. Kluci se odvolali a smlouváním dostali na památku pendrek.

S Tiborem a Liborem kamarádím dodnes. Již se skoro usadili a dokonce sami podnikají. Vlastní společně krámek, kde prodávají suvenýry.

Autor: PK Vydáno: 13.10.2009 9:13 Přečteno: 165x