Mrazy, mrazy, mrazíčky

Jo to byla tenkrát ale zima.. Možná jsem si to trošku přibarvil, ale zima to byla festovní. Prostě další stará povídka.

Ráno jsem se probudil opět naprostou zimou. Takovéhle počasí nepamatuji určitě od dob mamutů. A ke všemu si v teplárně stávkují kvůli platům. Hrůza, ale mě nezbývá stejně nic jiného, než vstát z postele a vyrazit jako každý den do práce. Tak jsem setřásl z peřin jinovatku, zapalovačem rozmrazil zledovatělé brýle a svlékl pyžamo. Tento rituál mi denně zabere minimálně dvacet minut. To víte dvoje tepláky, kamaše, čtvery fusekle, nějaké mikiny, trička, zimní bunda, rukavice, čepice a pod tím vším neprodyšný neoprén a vložky s křidélky, abych byl v suchu a bezpečí. Poté mě čeká cesta do koupelny, kde se jak na potvoru pokaždé rozmáznu na zledovatělých dlaždičkách. Po tomto protaženi ještě jen tak z principu zkusím otočit kohoutkem, zda-li již neteče voda. Hmm, neteče. Na záchodě už se mi nějak hromadí přebytky, jelikož zamrzla veškerá voda, tudíž nefunguje ani splachování. Ale mě nezbývalo stejně nic jiného, než zase přihodit. V kuchyni jsem odloupnul opět ten největší krápník od stropu, abych si mohl uvařit kafe. K snídani jsem měl jako obvykle marmeládovou dřeň, poté si obul brusle a vyrazil do práce.

Výtah nám v činžáku nefunguje a tak jsem zase musel po schodech. Ve čtvrtém patře jsem po cestě pozdravil pani Krompáčovou, která jako každý den nevybrala zatáčku a rozplácla se o zeď i se saněmi. Je mi jí lito. Taky mi je líto, že nikdy před ní nedokáži zabrzdit a tak se válíme do přízemí oba. Dost často ještě ve třetím patře přibereme paní Sedláčkovou, která se šplhá nahoru po zábradlí z noční směny. Když jsme vylítli na chodník, srazili jsme ještě jednoho lyžaře a až jsme se rozmotali a posbírali své věci, všichni jsme si zanadávali na počasí a na teplárnu. Poté co jsme se rozešli, já ještě chvíli zůstal stát na ulici a pozoroval děj kolem sebe. Připadalo mi legrační vidět marně se snažící autobus zabrzdit, jenž svými kličkami mezi auty připomínal Jágra s hokejkou. Protihráči však byli silní. Do cesty se postavil kamion, který stejně proti autobusu neuspěl. Dostal takový bodyček, že vlítl až k divákům. To však nemůže zůstat bez potrestání. Rozhodčí v modré uniformě zapískal a bruslil k řidiči. Vypadá to na osobni trest, ale mě to dál nezajímalo. Chvátal jsem ještě do obchodu pro svačinu. V současné době nefunguje nic tak dobře jako chladící boxy na potraviny. Takhle vychlazené pivo jsem už dlouho neměl. Rozbil jsem tu skleněnou láhev a celou cestu do práce lízal ten svůj pivní nanuk. Po cestě jsem ještě potkal eskymáka, který si objednával stěhovací vůz, že prý se sem přesídlí s celou rodinou i s iglú.

V práci bylo vše tak jak má být. Letlampou jsem si rozmrazil zámek od kanceláře a poté jsem našel na stole dopis. Nebyl to jen tak obyčejný dopis, byl přímo z ministerstva. Celý nedočkavý jsem ho rampouchem otevřel. Hurá! Zvýší mi plat. Už nebudu muset stávkovat a při tom takhle nechutně mrznout, už zase můžu rozmrazit podřízený a zase spustit topení. To to ale trvalo. Už jsem myslel, že tu zimu nepřežiji.

Před několika léty jsem psal také povídky, jenž některé byly otištěny v humoristickém časopise Trnky-Brnky. Zde na webu jsem vystavil 15 ukázek, které si můžete přečíst a vyjádřit se k nim. V případě, že Vás povídky zaujaly, připravil jsem soubor všech povídek v tištěné verzi, či digitálně v pdf.

povídky pište s Járou povídka Kat Anketa souhrnná kniha povídek