Jak jsme pili beton

A je tu další povídka na ukázku, tentokráte z z důchodcovského prostředí a kupodivu opět inspirovaná skutečným příběhem.

V naší vesnici působí naše důchodcovské komando již pěknou řádku let. Do kostela nechodíme, jelikož většina z nás ani nevěří v boha a to od stejného okamžiku. Ateisty z nás udělal pohled na starou Šebestovou, jak se říká, jak ji pánbů stvořil. Od té doby místo abychom lezli po kolenou pod křižem, radši lezeme po čtyřech z hospody. Nedávno na kraji naši vesnice otevřeli novou krčmu a my u toho samozřejmě nemohli chybět.

Po vsi jsme byli známí a tak nám již rezervovali místa pro celou naší eskadru. Obsadili jsme tedy celý čtyřmístný stůl a dali se do boje proti střízlivosti. Mezitím slepý dědek Mrázků našel struhadlo a domnívaje se, že je to nápojový lístek v Brejlovém písmo, nás opustil, že prý je to tu moc drahé. Zbytek našeho celku se však nenechal tímto rozrušit a pokračoval dál v zalévání dobré nálady, až jsme si všichni všimli na tabuli s nabídkou dne nápis beton a vedle byla přiřazena cenovka. Informovali jsme se tedy u číšníka, o co vlastně jde. Vysvětlil nám, že jde o směs becherovky s tonikem a vyvedl nás z myšlenky, že je to lék a my ztvrdneme jako kámen, ale přesto jsme to museli zkusit. Docela nám tato kapalina zachutnala a zařadili jsme ji tedy mezi oblíbené. Vždy po pár pivech, velkém rumu, slivovici a fernetech někdo z nás zavelel, že bychom to měli zabetonovat. Taky že jo. Čas utíkal a dědek Vyhnánků se slabším žaludkem se na dobrou hodinku zabetonoval na záchodech.

Odešli jsme všichni tři svorně za doprovodu obdivných pohledů ostatních štamgastů jak opravdový důstojní důstojníci. Hned za vrátky však rána jak z protitankového děla. Dědek Škrábalů sebou třískl o zem jak kombajnem podťatý a navíc se začal dusit. Toho si všimla místní zdravotní sestra, která si přivydělává jako erotická masérka, vracející se ze služby a ihned k nám přiskočila a odborným chvatem vyndala Škrábalovi umělé zuby z huby. Ostatní jsme již zvládli sami. Vzali jsme dědka na ramena a skoro tanečním krokem odtáhli domu. Jelikož jsme znali jeho milou ženušku, pověsili jsme ho na plot, zazvonili a utekli. Za rohem jsme se rozdělili a já utíkal za svou stejně milou ženou.

Doma nic. Žádný hrnec s vařící vodou ani váleček ani ostatní zbabělé pasti. Pak mi to došlo. Vždyť moje manželka odjela se starou Škrábalovou do lázní. Rychle jsem utíkal zpět za mým nejlepším kamarádem. Našel jsem ho, jak jsem ho opustil. Visel přes plot neschopný pohybu. Odnesl jsem ho domů a snažil mu dávat první pomoc. Marně. Bál jsem se, že je mrtvý a tak jsem rychle sháněl pomoc. Taky marně. Dávno jsem již vystřízlivěl a i přes mé přesvědčení jsem se připlazil po kolenou pod kříž s tím přibitým tesařem a začal se modlit a škemrat o smilování. Totálně vyřízený jsem se vrátil domů a přemýšlel co dál. Mezitím zazvonil telefon a já nervózní, kdo teď otravuje ve čtyři ráno zvedl sluchátko. „Fděnku.. kde... kde mám fu..fuby...?" „Diky bože!!", zařval jsem do sluchátka. „Co?", nechápal dědek. Položil jsem telefon a utíkal k němu.

Vše dobře dopadlo a já od té doby jsem opět věřící a to i když zahlédnu koupající se starou Šebestovou. Tento příběh je v mých vzpomínkách zabetonován navždy.

Autor: PK Vydáno: 22.9.2009 12:09 Přečteno: 163x